Návštěva Horáckého divadla v Jihlavě

7. května 2014 jsme se opět po roce vydali do divadla. Vloni jsme navštívili naši „zlatou kapličku“ v Praze. Tentokrát jsme vybrali Horácké divadlo v Jihlavě, které je stálou profesionální činoherní scénou kraje Vysočina s více než sedmdesátiletou tradicí. V současné době má 22 členů a každoročně uvede v průměru 10 premiér. Autorem divadelního představení Prokletí nefritového škorpiona je Woody Allen – vlastním jménem Allen Stewart Konigsberg, narozený v roce 1935 v New Yorku v USA, americký filmový režisér, scénárista, herec, komik, dramatik, spisovatel, amatérský klarinetista a čtyřnásobný držitel Oscara.

Děj této bláznivé hry je celkem jednoduchý. Komedie s detektivní zápletkou, přeloženou a upravenou oblíbeným hercem Ondřejem Sokolem v režii Pavla Palouše, je přímo ze života. Obsahuje vše, co nás obklopuje: lásku, nevěru, touhu po větším majetku, nevraživost mezi kolegy v práci, ale na rozdíl od reality tato divadelní hra končí happyendem.

Diváci i naši kulturně založení žáci ze tříd 8. A, 8. B a 9. A odcházeli z divadla spokojeni, rozesmátí a v dobré náladě.

 

Mgr. Ivana Písařová, Mgr. Eva Vondrková

 

Středověk versus současnost

Středověk versus současnost

         Nad klady a zápory života ve středověku či v současnosti se zamýšleli žáci IX. A v hodině slohu v rámci projektu Zaostřeno na historii a Jindřichův Hradec. Většina žáků upřednostňovala pohodlí a vymoženosti dnešního světa jako je mobil, internet. Přesto se našli někteří žáci, kteří by se rádi setkali např. s Karlem IV. či s Janem Husem nebo se vžili do role udatného rytíře bojujícího o ruku spanilé krasavice či se stali uznávaným alchymistou. Ale jak píše ve své práci Aneta Nedbalová „… nevracejme se tolik do minulosti a žijme přítomností. Jen tak se dozvíme, jak daleko jsme to schopni dotáhnout.“

Mgr. Eva Vondrková

Ukázky z žákovských prací:

Chtěla bys žít ve středověku?

         Kdyby se mě někdo zeptal: „Chtěla bys žít ve středověku?“ váhala bych nad svou odpovědí. Představa o krásných bohatě zdobených šatech, zámcích s ohromnými komnatami, vybavené tím nejlepším nábytkem na celém světě a zahradách plných voňavých květin, je nádherná.

         Ale co lidé, kteří žijí v podzámčí a na vsích, nemají pomalu co k snědku, natož nějaké krásné šaty. Jejich obydlí je strohé, pět dětí na jednu místnost je ještě málo a peněz nedostatek. Všude, kam se podíváte, samá bída, špína, hlad a nešťastné utrápené duše. Šlechta má však neustále málo, proto zvyšuje daně, aby měla ještě více, než má a ti, co mají málo, rázem nemají nic.

         Tento způsob vlády doprovází kruté války a dochází ke zbytečným ztrátám na životech. Rodiny se rozpadají a trpí tím celá země.

         Způsob života ve středověku je krásný jen s poloodkrytou tváří, když ji však poznáte, celou vaší odpovědí je jednoznačné „NE“.

         Život ve 21. století sice není zrovna růžový, ale přece jen jsme už o velký krok napřed. Máme možnosti, o kterých se lidem dříve mohlo jen zdát, a proto nevracejme se tolik do minulosti a žijme přítomností. Jen tak se dozvíme, jak daleko jsme to schopni dotáhnout.

                                                                                  

Autorkou je Aneta Nedbalová

 

 

Chtěl bys žít ve středověku?

Chtěl bys žít ve středověku? Můj názor je, že bych rozhodně nechtěl. Dnešní doba je zdravotně a technicky lepší. Ten, kdo říká, že by chtěl žít ve středověku, tak si to asi neumí představit. Myslím, že by ve středověku byl den a chtěl by se vrátit do našeho moderního, technologicky vyspělého a ekonomicky (ne) stabilního světa. Jen málo z nás si dokáže představit svět bez aut, počítačů a dalších moderních věcí, které ve středověku rozhodně nejsou. Vy byste snad vyměnili auto za koně teď v zimě?

Sepsal Michal Sochor

Chtěl bys žít ve středověku?

Rád bych žil ve středověku. Středověk je velmi krásné období, ve kterém bych byl udatný rytíř bojující o ruku krasavice a ochraňující vesničany proti nepoctivcům, zlodějům a tyranům. Nebo bych byl rád chytrým a všemi uznávaným alchymistou a hvězdářem zkoumajícím tajemství hvězd a pracujícím na nejšílenějších pokusech. Nebo by nebylo špatné být světaznalým mořeplavcem sloužícím pod vlajkou krále. Nebo bych se chtěl zabývat stavbami od nejchudších domů a statků po překrásné kostely a zámky až po odolné a velké tvrze a hrady. Nebo být zbrojíř stavící balisty a ničivá beranidla, nebo silný kovář razící mince a kovající nejtvrdší zbroj a ostré meče, ale i lučištník  – ostrostřelec, který nikdy nemine, by bylo zajímavé povolání. Žít ve středověku by bylo výborné.

Autorem je Jan Vik

CHTĚLA BYS ŽÍT VE STŘEDOVĚKU??

Ve středověku bych žít nechtěla. Lidé si dříve nebyli rovni a dávali to výrazně najevo. Například byla vrchnost, do které patřili šlechtici a církev, panovníci. Této vrchnosti patřila města, ve kterých žili obyčejní lidé. Ti lidé museli panovníkům odvádět velké daně. Dále museli dodržovat přísná pravidla. Když pravidlo porušili, čekali je velké tresty.           

Ze strany vrchnosti by se mi možná život ve středověku líbil, ale pořád jsou tu špatné hygienické podmínky, které byly všude. Lidé z oken vyhazovali odpadky a vylévali splašky. V tom se prohrabávaly krysy, které přenášely různé nemoci, nejčastěji mor.

Právě z tohoto důvodu bych ve středověku žít nechtěla. I přes to je středověk velmi zajímavé období, o kterém se dá dlouze hovořit.

Autorkou textu je Katka Füllsacková

Středověk nebo 21. století?

 

         Musíme si říci, co vlastně středověk je, jací žili v té době lidé, kde bydleli, jak se k sobě chovali, jaké měli postavení ve společnosti.

         Šlechta byla společensky nejvýše postavena po panovníkovi, patřili jim pole, louky, rybníky i celé vesnice. Páni žili v krásných hradech, patřilo jim vše i vesnice s poddanými. Páni, šlechta a církevní představitelé si žili jako hrabata. Za to obyčejný lid na vesnicích byli většinou poddaní, museli panovníkům platit a ještě jim sloužit.

         Dnešní doba nabízí mnoho jiného, máme všeho dostatek, co se týče jídla, oblečení, vzdělání atd. Myslím si, že obě doby, ať je to středověk či 21. století má své pro i proti, ale já bych si vybral dnešní dobu. Neumím si představit, že by mezi lidmi byl takový společenský rozdíl. Obyčejný lid to opravdu neměl jednoduché.

 

Autorem je Jan Juriga

6. a 9. třídy navštívily badatelnu muzea

6. a 9. třídy navštívily  dne 19. 11. 2013 a 26. 11. 2013 v rámci projektu “ Zaostřeno na historii a Jindřichův Hradec“ badatelnu našeho Muzea Jindřichohradecka. Muzeum pro nás připravilo 3 besedy. Výklad byl veden pod odborným vedením PhDr. Š. Běhalové, která dětem umožnila nehlédnout do historie ručně psaných knih a dále knih vzniklých pomocí knihtisku. Byl to pestrý průřez vývojem knihy staletími. Žáci měli možnost vyzkoušet si hledání v digitálním archívu, prohlédli si originály vzácných rukopisů – knih našeho města a vyzkoušeli si rekonstrukci chybějících „verzálek“ v textu.
Žáci 6. ročníku, kterým našim projektem byly změněny učební osnovy a do výuky jim byla povinně zařazena historie a život našeho města v období románském a gotickém, výtvarně zpracovávali vlastní iluminace historické textů v následujících hodinách Vv.
Žáci 9. ročníku následně v hodinách anglického jazyka překládají text a vyhledávají překlady k odborné slovní zásobě z oblasti knihtisku.

Iluminace starých rukopisů – návštěva workshopu

Muzeum Jindřichohradecka uspořádalo 4. 10. 2013 při příležitosti 17. ročníku Týdne knihoven dílny pro školy. Dílny připravily restaurátorka VŠOG v Praze Milana Vanišová a knihovnice PhDr. Štěpánka Běhalová. V rámci této návštěvy si žáci prohlédli výstavu Vyšehradského kodexu (faksimile žáků VOŠG Praha), některé rukopisy z fondů muzea a na vlastní kůži vyzkoušeli iluminaci a zlacení starých tisků. Workshopu se zúčastnili žáci 8. A (p. uč. Mgr. Eva Vondrková) a žáci 6. a 7. tříd v rámci Jazykového semináře (p. uč. Mgr. Jiřina Kadlecová).

Zaostřeno na historii a Jindřichův Hradec


19. září 2013 navštívili žáci a žákyně třídy 8. B s paní učitelkou Ivanou Písařovou v rámci projektu EU „Zaostřeno na historii a Jindřichův Hradec“ Státní hrad a zámek Jindřichův Hradec. Prohlédli si Černou kuchyni, Adamovo stavení a hudební pavilon Rondel, kde zpěvačky z DPS Nova Domus obohatily návštěvu krátkým vystoupením. Prohlídka zámku se dětem líbila, na otázky naší průvodkyně dokázaly hravě odpovědět a poznatky poté využily v hodinách literární výchovy. Mgr. Ivana Písařová

Exkurze do Prahy

V úterý po Velikonocích 2. dubna 2013 navštívili vybraní žáci ze 7. – 9. ročníku „stověžatou“ Prahu. Nejdříve si děti prohlédly ve Veletržním paláci výstavu Slovanská epopej věnovanou podmínečně městu Praha.  Cyklus 20 velkoformátových obrazů od A. Muchy zachycujících dějiny Čechů a dalších slovanských národů byl od r. 1963 do r. 2011 vystavěn na zámku v Moravském Krumlově. Po dlouhých sporech se toto umělecké dílo vrátilo do Prahy, ačkoliv není doposud splněna Muchova podmínka – vystavovat v budově výslovně postavené k tomuto účelu. A. Mucha tvořil tento cyklus 18 let za podpory amerického průmyslníka Ch. R. Cranea. Žáci měli možnost porovnat secesní památky národního charakteru s regionálními.

                Po prohlídce výstavy nás čekalo tříhodinové divadelní představení od L. Stroupežnického Naši furianti v Národním divadle. Kromě slušného chování našich žáků vyzdvihujeme i krásné společenské oblečení nejen dívek, ale i chlapců. Měli jsme štěstí na skvělé herecké výkony – roli Filipa Dubského ztvárnil Jiří Štěpnička, jeho syna Václava hrál Jan Dolanský, otce Dubského Alois Švehlík, v roli Jakuba Buška exceloval Miroslav Donutil a viděli jsme mnoho dalších vynikajících českých herců a hereček: Jitku Smutnou, Taťánu Medveckou, Davida Prachaře, Jana Hartla, Václava Postráneckého, Ondřeje Pavelku a Igora Bareše.

Exkurzi připravily a zorganizovaly Mgr. Ivana Písařová a Mgr. Eva Vondrková. za což jim patří velké poděkování.

Postřehy našich žáků:

„Cesta do Prahy byla velmi příjemná. Když jsme projeli kolem haly HC Lev, došlo mi, že jsme v Praze. Cesta utekla tak rychle, že jsem ani nevěděl, jak dlouho jsme do Prahy jeli. Vystoupili jsme a přemístili se do haly, kde bylo vystavěno 20 obrazů od A. Muchy. Obrazy byly velmi krásné, ale mezi ostatními turisty jsem se připadal trochu zvláštně, jelikož jsem o obrazech moc nevěděl. Další zábavná část byla, když jsme se vrátili zpět k autobusu a naše krásná děvčata se začala převlékat. Pokoušel jsem se něco zahlédnout… Bohužel i bohudík se mi to párkrát povedlo. Poté jsme se převlékli i my kluci a přemístili jsme se do Národního divadla. Představení už jsem jednou viděl, ale i tak se mi líbilo. Návštěva McDonald´s završila už tak dokonalý den.“

                                                                                                                             Pepa Stráník z 9. A

 

„Moc se mi to líbilo a zanechalo to ve mně hluboký dojem.“

„A ten punč platím já!“ (hláška z Našich furiantů

                                                                                                                             Vojta Dvořák z 9. A

 

„Zaujala mě velikost obrazů i jejich propracovanost, i to, že každý obraz měl nějaký příběh. V Národním divadle jsem byl už dvakrát, ale pokaždé na prohlídce, nikdy na nějakém představení. Divadlo se mi líbilo i herecké obsazení.

                                                                                                                             Daniel Grünn z 9. A

 

„…PS: Samozřejmě si jako oběd představuji jiné pohoštění než je McDonald´s ha ha ha, jako třeba Cafe Imperial v čele s šéfkuchařem Zdeňkem Pohlreichem, Savoy, Pasta Fresca, Pizza Nuovo, ale chápu, že jsme byli v časové tísni.“                          

                                                                                                                             Lukáš Janota z 9. A

„Z tohoto výletu mám velmi dobrý dojem a mnoho zážitků např. z Národního divadla, kdy jsem měla možnost vidět hodně známých herců.“

                                                                                                                             Nikola Maršíková z 9. A

 

„… Ale viděli jsme hrát mnoho známých tváří, což bylo pro nás, pro Jižany docela záživný. …

Přijela jsem dost unavená, ale výlet do Prahy byl SUPÉÉÉR!      

                                                                                                                             Simča Čekalová z 9. B

Prohlídka gotického kostela sv. Jana Křtitele

V pondělí 25. března 2013 o 6. vyučovací hodině navštívili žáci 7. A a 7. B gotický kostel sv. Jana Křtitele. Průvodcem po prostorách kostela byl odborný pracovník z jindřichohradeckého muzea pan Petr Pokovba. Většina žáků byla v kostele poprvé, a tak většina informací pro ně byla nová, dokonce někteří byli zaskočeni i zimou v kostele. Aby žáci sledovali výklad průvodce, každý dostal otázku týkající se vzniku kostela a přilehlého kláštera.          I když někteří žáci by pro příště mohli zlepšit své chování, řídím se zásadou učitele národů J. A. Komenského – učit názorně. J                                                                                             E. Vondrková

Chtěl/a bys žít ve středověku v Jindřichově Hradci?

Takovou otázku si kladli žáci 9. ročníků ve svých úvahách v hodině dějepisu v rámci projektu Zaostřeno na historii a Jindřichův Hradec. Zde si můžete přečíst jejich odpovědi. Eva Vondrková Josef Stráník ze třídy 9.A Ve středověku bych rozhodně žít nechtěl. Ani v Jindřichově Hradci, ani na žádném jiném místě. Středověk mně přijde jako doba strachu, nemocí a zbytečných úmrtí. Hygiena byla nulová, a proto mě představa, že se dvořím nějaké dámě, děsí (důvody popisovat nebudu, jelikož jsou dosti nevábné). Jediné, co mě na středověku láká, je jídlo a krásná architektura. Ale jídlo máme dobré i teď a stavby stojí i po stovkách let. Život je dnes o hodně jednodušší.   Vojtěch Dvořák ze třídy 9.A Ne, nechtěl. Nejde ani tak přímo o Jindřichův Hradec. Jde o tu dobu. O dobu hladomoru, moru a tortury. Všude byla špína, ve které bych já, zvyklý na 21. století nemohl žít. Navíc jsem rád za současnou politickou situaci. Středověk byl plný válek. Jsem rád, že jsem se narodil po 2. světové válce, v době, kdy mám možnost se poučit z největší chyby všech dob. Lucie Hronová ze třídy 9.A Chtěla bych žít ve středověku, protože nebyla velká města a v nich průmysl, který znečisťuje náš svět a nebyla žádná technika jako počítače, mobily. Ale zároveň bych ve středověku žít nechtěla kvůli nemocem, chudobě, nečistotě, nerozumnosti lidí upalovat jiné lidi a soudit je jako čarodějnice.

Exkurze na zámek v Jindřichově Hradci

Dne 18. 9. 2012 se vydala třída 7. A na prohlídku zámku v našem městě. Učinila tak v rámci výuky výtvarné výchovy. Děti měly možnost shlédnout kombinovanou prohlídku zámku, kde se seznámily se stavebním vývojem zámku.  Všichni jsme si připomněli, jak je krásné město, ve kterém žijeme. (Celá akce se uskutečnila v rámci upravených školních osnov již zakončeným projektem „Zaostřeno na historii a Jindřichův Hradec“. Žáci před prohlídkou dostali otázky, na které měli v průběhu prohlídky zjišťovat odpovědi z výkladu průvodce.) Úspěchu celé akce napomohlo i krásné počasí.

Návštěva Státního oblastního archivu v Jindřichově Hradci

Dne 7. 6. 2012 jsme využili nabídku Státního archivu v Jindřichově Hradci a navštívili prostory archivu. Akce se účastnily 7. a 8. třídy. Žáci byli seznámeni s digitalizací a dostupností archiválií. Bylo jim předvedeno propojení jednotlivých sekcí, kde jsou dostupné matriky, kroniky, soupisy poddaných, mapy a plány, rukopisy, periodika, veduty a mnoho dalších materiálů.

(Akce se konala jako pokračování již uzavřeného projektu naší školy – „Zaostřeno na historii a Jindřichův Hradec“.)